Okna a dveře
Hliníková okna
K výhodám hliníkových oken patří odolnost, jednoduchost, funkčnost a bezpečnost.
Příslušenství
Parapety, žaluzie, sítě proti hmyzu, ale i madla a kliky. Nejen to, ale i ostatní doplňky k oknům!
ážený zákazníku,
zakoupil jste nebo plánujete zakoupit prvotřídní výrobek, vyrobený z polotvarů a konstrukčních prvků, odpovídajících mezinárodně uznávaným značkám jakosti. Výrobek byl vyroben s největší péčí moderními technologiemi v řízení systému jakosti , odpovídajícím normám ISO 9001. Plánovaná životnost výrobků z PVC profilů ALUPLAST je řádově mnoho desítek let. Přesto, že se z hlediska funkce nejedná o složitý výrobek, je zapotřebí z Vaší strany několik oblastí, které Vám pomohou při správném zacházení s výrobkem a při náležité údržbě a péči o něj. Jsme přesvědčeni, že několik minut, věnovaných prostudování tohoto návodu se Vám vrátí v podobě spokojenosti a bezstarostnosti při jeho užívání. Následující řádky jsou z naší strany součástí komplexní péče o zákazníka.
Rámcově Vás chceme informovat, že výrobky ve formě oken, dveří, stěn apod. jsou zhotoveny z profilů ALUPLAST, jejichž základem je homogenní směs PVC, která odolává silnému atmosférickému znečištění. Rovněž probarvení použitého materiálu je homogenní, čímž je zaručena stálost barev.
Výrobky z PVC profilů systému ALUPLAST jsou odolné proti vápnu a cementu. Pohledové plochy profilů jsou chráněny ochrannou snímatelnou folií, která chrání výrobek proti případnému potřísnění maltou. Tuto fólii doporučujeme odstranit po montáži, nejpozději však do 1 měsíce od data montáže. Vlivem působení tepelných účinků slunečního záření mohou při překročení této lhůty vzniknout při odstraňování ochranné folie potíže.
Znečištění maltou mohou být ohrožena pouze skla a kování. Jinak může dojít k poleptání, které by nemuselo být odstranitelné. Odstraňte proto čerstvé potřísnění maltou ihned čistou vodou. Odstraňování zbytků malty nepřiměřeným způsobem může vést k poškrábání profilů. Případné zbytky zatvrdlé malty proto odstraňujte opatrným odklepnutím dřevěnou nebo plastovou špachtlí.
Znečištění kování nebo těsnění výrobků může vést k poškození funkce výrobků. Také tyto prvky musí být ihned očištěny. Věnujte prosím také pozornost případnému ucpání odvodňovacích drážek, které se nalézají na spodních částech rámů. Také tento konstrukční prvek výrobku, důležitý pro jeho dokonalou funkci musí být udržen při provádění zednických prací a po jejich ukončení v čistém, průchodovém stavu.
K údržbě a při mazání pohyblivých částí, použijte běžně dostupný olej na šicí stroje. K zajištění dlouhotrvající funkce postačí pár kapek tohoto oleje.
Použité profily mají hladký povrch , který je velmi jednoduše omyvatelný a ošetřovatelný. Naše rady Vám ještě více usnadní práce spojené s čištěním.
Pokud v podzimním dešti usednete promoklí do auta a “zapotí” se vám všechna okna zevnitř ještě než se rozjedete, nijak zvlášť se nad tím nepodivujete. Prostě nastartujete, zapnete topení na maximum a kdo ji má, zapne klimatizaci. V krátké době problém zmizí.
Pokud se nám s příchodem chladného počasí začnou v bytě rosit nová plastová okna, první co nás napadne je reklamace oken. A přitom jde o úplně stejný fyzikální jev se stejnou příčinou i s totožným způsobem nápravy!
Nejsou, požadavky na údržbu jsou ale (např. ve srovnání s okny dřevěnými) opravdu minimální. Plast i skla je nutné občas zbavit nečistot s použitím běžných čisticích prostředků, je nutno kontrolovat a případně vyčistit systém odvodnění a dekomprese okenních rámů, v předepsaných intervalech je nutno zbavit prachu i jiných nečistot a namazat pohyblivé díly.
Ke zvyšování stavební hloubky profilů a počtu jejich komor byli výrobci hlavně v posledních 10 – 15 letech motivováni snahou o stálé zlepšování tepelně izolačních i protihlukových vlastností. Nelze však soudit, že souvislost mezi počtem komor a výslednými vlastnostmi profilů je platná do nekonečna. Odborníci se vesměs shodují, že optima bylo dosaženo počtem komor 5 nebo 6 při stavební hloubce 70 – 85 mm. Dalším zvyšováním těchto hodnot již nejsou výsledné parametry profilů významněji ovlivnitelné a k jejich zlepšení je účinnější hledat jiné cesty. Navíc je zcela běžné, že např. určitý pětikomorový profil má tepelně izolační vlastnosti lepší, než jiný profil, který má komor třeba šest. Z uvedeného vyplývá, že lepší, než si lámat hlavu, zda vybrat profil s pěti, šesti či sedmi komorami, je orientovat se výhradně dle toho, jakou tepelně izolační schopnost (koeficient Uf) má daný profil (vč. standardní výztuže) certifikovánu, případně jakých hodnotu tepelně izolační schopnosti lze podle certifikátu autorizované osoby dosáhnout při určitých typech zasklení u oken z něj vyrobených (koeficient Uw). V dnešní době (i s ohledem na trend zpřísňování příslušných norem a směrnic v nejbližší budoucnosti) doporučujeme vyhýbat se již profilům, jejichž Uf je vyšší než 1,3 W/m2K, resp. hotovým výrobkům, jejichž Uw přesahuje hodnotu 1,2 W/m2K. Velmi dobře by dle našeho názoru měla potřebám většiny zákazníků nyní i v dohledné budoucnosti vyhovět okna s Uw = 0,9 – 1,2 W/m2K, pokud zvolíte výrobky s Uw pod 0,8 W/m2K, je jistota nejvyšší kvality a technické úrovně naprostá.
Ano, odstranění starého a osazení nového okna je poměrně rychlá záležitost, takže nedochází k zásadnímu prochladnutí místností. Navíc se okna vyměňují postupně, vždy je tedy část prostoru vytápěná. Materiály, které používáme k montáži v zimě, je možné použít až do teplot -10 °C.
Naší snahou je Vaše maximální spokojenost a našimi výrobky spojená s příjemným vědomým, že je o ně dlouhodobě postaráno Vaší péčí podle naších výše uvedených doporučení, jakož i našim servisem v době záruky i po jejím ukončení.
Když se skla Vašich nových oken jednou zapotí, je to důkaz o jejich těsnosti, nikoli závada! Vaše vzrušení je však pochopitelné. Vždyť Vaše stará okna tuto vlhkost odvedla, avšak ve spojení s unikem tepla. Vlhkost obsažená ve vzduchu byla odváděna u starých oken mezerami a štěrbinami, což mohlo být pokládáno za určitou automatickou výměnu vzduchu, která pro Vás řešila problematiku jeho přirozeného obsahu vlhkosti a srážlivosti této vlhkosti na sklech za určitého tlaku vzduchu při dosažení teploty rosného bodu. Logickými a přirozenými nevýhodami byl průvan a zmíněné tepelné ztráty. Vlhkost vzduchu a kondenzace vodních par při dosažení teploty rosného bodu na ploše izolačního skla jsou běžným fyzikálním jevem, kterému lze předejít postupem, který je uveden dále.
Vyvětrejte ráno po dobu ¼ hodiny všechny prostory a mimo to několik minut v průběhu dne. Otevřete přitom co nejvíce okna a po tuto dobu zcela uzavřete ventily topení. Dávejte však pozor na to, aby teplota větraného prostoru neklesla pod 15 stupňů C.
Pokud jste si objednali okna s mikroventilací,je možné použít tohle spárové větrání dle potřeby.
Vaše topení se pak postará o rychlý ohřev čerstvého vzduchu a o příjemné obytné klima tak, jak to můžete očekávat od Vašich nových výrobků z profilů systému ALUPLAST, vybavených izolačními skly.
Každý topný spalovací systém, také kamna na uhlí nebo plynové sporáky, potřebují k hoření vzduch, obsahující k hoření nezbytný kyslík. Vzhledem k tomu, že okna a jiné výrobky z profilů systému ALUPLAST jsou velmi těsná, je nezbytně nutné za den vícekrát několik minut tuto místnost vyvětrat. Za tím účelem otevřete okna co nejvíce. Výsledkem jsou suché prostory s příjemným a pohodlným obytným klimatem a odstranění rizika udušení.
Pokud se jednou vyskytne na Vašem výrobku závada nebo dojde ke zničení izolačního skla, obraťte se vždy jen na výrobce nebo jim pověřenou odbornou firmu. V žádném případě se nesnažte sami odstranit škody.
Vzduch, který nás obklopuje obsahuje mimo jiné i vodu ve formě vodní páry. Její množství (nazýváme ji absolutní vlhkost) je proměnlivé a závisí na teplotě lné skupena tlaku vzduchu. Čím je vzduch teplejší, tím více vody v plynném stavu dokáže pojmout, nežli dojde ke stavu nasycení. Po jeho překročení dochází ke kondenzaci na kapaství – vznikají drobné kapičky viditelné pro lidské oko jako mlha.
V praxi pak poměr okamžitého množství vodní páry ve vzduchu a jeho mezní hodnoty (maximálního množného množství na hranici kondenzace) nazýváme relativní vzdušná vlhkost. Udává nám, jaký je stupeň nasycení vzduchu vodní párou ke stavu nasycení při dané teplotě. Shodná relativní vlhkost může skrývat velmi rozdílné skutečnosti. Například stejná hodnota relativní vlhkosti v Djakartě a v Helsinkách může znamenat to, že vzduch v Djakartě obsahuje 22g/kg při 26°C, ale v Helsinkách kde jsou momentálně -2°C jsou to pouze 3g vodní páry/ kg vzduchu. Tento model platí také na vztah naši domácnosti k okolí.
V zimním období je v domácnosti obvykle vyšší teplota než venku a tak je i obsah vodních par vyšší. A protože nová okna velmi dobře těsní, a z úsporných důvodů se omezí i větrání a protože zdrojů vlhkosti neubude , dochází k nárůstu vzdušné vlhkosti. Dříve však, než dojde ke stavu nasycení vytvoření mlhy, projeví se ještě jedna fyzikální skutečnost: teplota vzduchu v místnostech není všude stejná a rovnoměrně rozložená. Také různé materiály mají různou povrchovou teplotu. A v tom je jádro problému. Obvodové stěny a hlavně okna v nich a zejména sklo mají vždy nižší povrchovou teplotu než je teplota vzduchu v místnosti (která je určující pro množství vodní páry). A je-li tato povrchová teplota nižší , nežli teplota rosného bodu při dané vlhkosti – vodní pára se vlivem ochlazení vzduchu na tomto povrchu vysráží. Úplně stejně, jako na oknech v automobilu.I způsob odstranění je stejný: snížit obsah vlhkosti (vyvětráním ) a zvýšit povrchovou teplotu nad teplotu rosného bodu. Ta je závislá jak na venkovní tak na vnitřní teplotě vzduchu a samozřejmě na materiálu, o jehož povrchu se bavíme. Současná norma požaduje, aby při 21°C a 50% vlhkosti v bytě a venkovní teplotě -15°C neklesla povrchová teplota na vnitřním povrchu zasklení pod 10.2oC.
A teď praktický pohled na věc: pokud v ložnici bude neprodyšně zavřené okno a zavřený i radiátor ústředního topení (protože je zbytečné topit, když je člověk pod peřinou), vlivem vydechování vlhkosti člověkem (1 osoba 50-100 g/hod) se zvýší vlhkost a zároveň sníží teplota vzduchu a tím i povrchová teplota na skle – a nutně musí dojít ke kondenzaci vody na skle. Stejné to bude v kuchyni, kde se vaří, při sušení prádla bytě, zalévání květin apod. Nejjednodušším řešením je prosté vyvětrání – nárazové a intenzivní, aby co nejrychleji byl vnitřní (teplý)vzduch vyměněn za venkovní – chladný, a tudíž obsahující mnohem méně vlhkosti i v nasyceném stavu – tedy i za mlhavého nebo dokonce deštivého, ale chladného počasí! Po jeho ohřátí je vlastně mnohem sušší a je schopen pohlcovat další vlhkost a při následném větrání ji transportovat z bytu ven.
Větrání musí být intenzivní (dokořán), ale krátké(5 min), aby nedošlo k prochlazení povrchů, pouze k výměně vzduchu. Tak se tepelné ztráty omezí na minimum. Mikroventilační pozice tuto potřebu nezajistí a trvale otevřená výklopka je ekonomicky neúnosné řešení, bořící veškeré výpočty o úsporách za teplo.
Nejefektivnějším řešením tohoto problému je instalace nuceného větrání s rekuperací tepla, tedy zařízením, které při výměně vzduchu dokáže s účinností 90-95% vracet teplo zpět do interiéru. Je to v pořizovacích nákladech nejdražší alternativa, ale v dnešní době již cenově srovnatelná s investicí do nových oken a z hlediska zachování zdravého prostředí v bytech i nejrozumnější.
V případě oken z kvalitních plastových profilů s doložitelným původem a vlastnostmi a v případě, že svaření rohů okenních rámů proběhlo na kvalitním speciálním stroji a při dodržené technologii této operace, je samovolné praskání rámů vyloučeno. Pochybnosti, které v tomto směru existují, jsou ve většině případů vyvolány smutnými zkušenostmi s produkty některých méně seriózních výrobců nebo dovozců oken pochybné kvality a původu. Výjimečně může dojít k prasknutí plastu při neopatrné manipulaci s okny během montáže, zvlášť je-li prováděna za velmi nízkých teplot.
Výrobci profilových systémů většinou uvádějí životnost plastových oken plus mínus cca 50 let. Tyto hodnoty jsou odvozeny z výsledků zrychlených simulačních testů, prováděných v jejich laboratořích i v laboratořích různých zkušebních institutů, protože získat poznatky o jejich skutečné životnosti prakticky ještě nebylo vzhledem k délce existence těchto výrobků možné. Testy hodnotí změnu fyzikálních vlastností profilů, degradaci barev atd. vlivem mechanického opotřebení i povětrnostních podmínek a výsledkům z nich odvozených dnes již lze docela dobře věřit. Plastová okna se v Evropě totiž začala vyrábět a do staveb osazovat již kolem r. 1965 a ještě dnes lze v řadě evropských staveb (zejména ve starších hotelech, restauracích apod.) najít řadu z těchto pionýrských výrobků, které stále fungují, přestože konstrukce tehdejších plastových profilů i receptury pro jejich výrobu byly ve srovnání s dnešní úrovní daleko primitivnější. Předpokladem ovšem je, aby byly dodržovány základní požadavky na obsluhu a údržbu oken, zejména jejich kování.
Máte pravdu v tom, že plastová okna mají obvykle masivnější vzhled než stará okna dřevěná. Je to dáno požadavky na statiku a na stabilitu otvíravých částí, jimž profily musí vyhovět, a přestože jsou řádně vyztuženy, výsledné rozměry profilových uzlů bývají robustnější. Také je pravda, že většina plastových RÁDCE oken se středovým těsněním musí mít z principu větší pohledovou šířku rámového profilu. Není tomu tak ovšem u našich plastových oken se třemi těsněními (dvě dorazová + jedno středové), která díky vtipnému konstrukčnímu řešení mají menší pohledovou šířku, jako okna s pouze dvěma těsněními dorazovými. Šířka uzlu rám + křídlo je u standardních oken a balkonových dveří přitom esteticky velmi přijatelná – z omítky vyčnívá pouhých cca 100 mm a dle řešení stavby to může být i podstatně méně.